Dovol mi se představit – Jsem tvoje tělo. Žiji s tebou celý život. Díky mně se můžeš hýbat a věnovat se nejrůznějším činnostem. Škoda, že tak často žiješ ve svých myšlenkách, vzpomínkách, obavách a přáních, a na mě tak snadno zapomínáš. Když tančíš, jsem šťastné, protože jsi mi velmi blízko. Všímáš mne. Objevuješ mne. Fascinuji tě. Uvědomuješ si, jaký mám tvar, jak tě odděluji od okolního prostoru, jak tvořím tvůj „prostor vnitřní“. Poznáváš, že nejsem jednolitý celek, ale systém propojených vztahů. Sleduješ, co je mé centrum a co jsou mé periferie. Cítíš moji tíhu i lehkost. Pozoruješ, jak mě gravitace zve k zemi a jak mě okolní prostor pobízí k lehkému běhu a výskoku. Tohle všechno jsem já, tvoje tělo. Spojuji tě se zemí, po které chodíš a s oblohou, která se klene nad tvojí hlavou. Když tančíš, můžeš mě poznávat. Můžeš mě učit nové a nové věci. A já učím nové věci tebe. Připomínám ti, že to jak mě užíváš k pohybu, vypovídá něco o tobě. Pamatuj, že tanec nejsou jen naučené taneční kroky a prvky, ale je to způsob používání těla. Tanec je jedním z odrazů tvého vztahu ke mně, tvého vztahu k sobě samému a tvého vztahu k životu. Při tanci jsi se mnou v neustálém kontaktu, můžeš si tedy díky tomu uvědomit, co pro tebe znamenám.

Mám pro tebe tři velká tajemství. Máš celý život na to, abys je důkladně prozkoumal. Tanec ti v tom může pomoci. Mým prvním tajemstvím je dotek. Když tančíš, dotýkáš se země a okolního prostoru nebo i jiného tanečníka. Učíš se být tanečním partnerem. Země, prostor nebo člověk ti jsou v tanci oporou. Díky nim můžeš udělat nespočet různých poloh, díky nim se cítíš více stabilní.

Mým druhým tajemstvím je dech. Dech oživuje tvůj vnitřní prostor. Nádech ti dává lehkost a výdech tě uzemňuje. Pozoruj, jak se s nádechem každá buňka rozpíná a s výdechem se opět uvolňuje. Když tančíš, jsi v souladu se svým dechem a já se raduji z každého tvého pohybu protože vím, že teď opravdu intenzivně žiješ.

Mým třetím tajemstvím je rytmus. Připomínám ti ho tlukotem tvého srdce. Nebo ti ho dávám zažít v tanci. Tanec je neustále plynoucím rytmem. Cítíš-li rytmus v hudbě nebo jsi-li v tichu a nasloucháš mému vlastnímu rytmu, přirozeně mě rozpohybuješ. Znamená to, že jsi se mnou spojený a že vnímáš přítomný okamžik.

(úryvek od Jitky Mozorové převzat s laskavým svolením redakce z článku "Tanec – příběh těla a duše" vydaného v časopise Roverský kmen, prosinec 2009, ročník 13, číslo 62, strana 38.)